František z kaštanu a Anežka ze slunečnic, Radek Malý

Detailní popis - František z kaštanu a Anežka ze slunečnic, Radek Malý

František z kaštanu a Anežka ze slunečnic

Kniha byla nominována za text v roce 2006 v soutěži Zlatá stuha a dále pak byla nominována v roce 2007 na cenu Josefa Škvoreckého.

Málokdo má rád podzim. Ve městech žlutá mlha, smog a kyselý déšť, v lese sychravo a na holých polích rozmoklá hlína. Právě v takovém lezavém nečase se v šípkovém keři potkají dva malí zkřehlí bezdomovci...

Příběh Františka z kaštanu a Anežky ze slunečnic je vyprávěním o setkání a o dlouhém putování, které je nakonec podstatnější než to, k čemu vlastně máme dojít. Cesta se stává důležitější než cíl. Překrásným jazykem skládá talentovaný básník Radek Malý (dostal Magnesii literu za poezii) obrazy svého podzimu, kterým si nás nakonec podmaní, a nejspíš taky začneme chodit sbírat spadané kaštany na hlavní alej v parku...

Galina Miklínová, ilustrátorka, režisérka a výtvarnice spousty animovaných filmů oceňovaných doma i v zahraničí. Pověstná svými rozjívenými obrázky, kdy očekávaná přiměřená hravost už přechází v nezřízenou chuť vylízt v nedělních šatičkách na strom, je tentokrát k lásce obou hrdinů shovívavá.

Formát 190x160, počet stran 64.

Ukázka z knihy:

Řach! Buch! Ra-ta-ta!
Byla větrná noc uprostřed září. Dorůstající měsíc se schovával do mraků a jedno zapomenuté vesnické nádraží se povalovalo v oranžovém přítmí…
Duc – duc!
To na nástupiště padaly kaštany a byla to úplná podzimní salva.
Do toho dunění a bouchání se náhle ozvalo:
Jauvajs!
To když jeden zelený ježek z krajního stromu spadl mezi pražce slepé koleje. Říkáte, kaštan, a bolí ho to? Tenhle ale nebyl tak docela obyčejný. Naprasklá slupka se sama od sebe rozpůlila a tam, kde by každý čekal hnědý kaštánek, se choulil – František. Ještě trochu mokrý, ale na nočním větru rychle oschnul. Jen se pak už nikdy nezbavil úporné rýmy.
Vyloupnutý František té jediné noci vyrostl a dozrál, blond vlasy mu ztmavly a zhrubl mu hlas. Několik dní se pak potuloval kolem nádraží a navečer upíjel mlíko výpravčího kočce Klementýně. Ona ho ale ráda nechala, byl totiž hubený až hrůza. Přes den, když zrovna nejel žádný vlak, vykrádal zašlý automat na žvýkačky. Nemějme mu to za zlé, všechny ty žvýkačky byly stejně dávno tvrdé jako kamení.
„Máme tu nejspíš ježka, Klementýno. Slyšel jsem ho včera dupat.“ povídá jednou večer výpravčí, když se uvelebil v křesle.
„Kdepak ježka, příživník je to,“ mňoukla číča na jeho klíně, „hladovec a siroteček, co se bojí slepic i lidí.“ Její hlas se však ztratil v houkání vlaku. Tak se stalo, že pan výpravčí začal domnělému ježkovi sypat pod lavičku granule pro domácí mazlíčky.
Tohle bezdomovecké živobytí Frantu brzo přestalo bavit. Čtvrtého dne, když po něm dokonce přes plot vyjel kohout, se otřásl a řekl si:
„Jednou jsem na světě, tak se mu podívám na zoubek.“ Sbalil si tlumok, půjčil si od výpravčího rohožku, která mu později sloužila jako podložka na spaní, a vyrazil na dlouhý výlet. Klementýna ho zahlídla, jak jí mává z nárazníku vagónu poslední lokálky, která toho dne jela.

Hodnocení zákazníků: